Betula pendula, verrucosa, alba - bříza převislá, bradavičnatá, bělokorá (Betulaceae

Betula pendula, verrucosa, alba - bříza převislá, bradavičnatá, bělokorá (Betulaceae - břízovité)

Původ: Evropa, Malá Asie, domácí dřevina rostoucí na sever až k polárnímu kruhu

Popis:

1. habitus, velikost, věk, kořenový systém:

Bříza převislá je rychle rostoucí dřevina dosahující výšky 20 až 25 m. Je relativně krátkověká, dožívá se většinou cca pouze 100 let. Má lehkou, vzdušnou korunu a tenké metlaté převislé větvičky. Její kořenový systém je mělký, takže značně vysušuje a ochuzuje půdu. Je však schopna přzpůsobit se rozmanitému podkladu a udrží dřevinu i na skalách podobně jako u borovice.

2. listy, květy, plody:

Její jednoduché trojúhelníkovité 3 až 6 cm listy jsou střídavě postavené, pilovité, na podzim se žlutě barvící. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí jehnědy jsou vzpřímené, krátké a tenké. Plody jsou jednosemenné křídlaté nažky složené v rozpadavé šištice, 15 – 40 mm dlouhé. Na volném prostranství plodí zpravidla již v 10 až 15 letech.

3. nároky, význam, využití:

Je to mimořádně nenáročná dřevina na polohu, půdu i klimatické podmínky, vyžaduje však světlé stanoviště. Často sehrává v přírodě roli pionýrské dřeviny. Velká nenáročnost a odolnost této je ovlivněna schopností bílé kůry odrážet podstatnou část dopadajícího záření na vytrvale a vydatně osluněných místech. Někdy je nazývána též vodní pumpou, protože dospělí jedinci vytranspirují do ovzduší stovky litrů vody denně.

Z hospodářského hlediska patří bříza k podřadným lesním dřevinám, ve Skandinávských zemích je však hlavní hospodářskou listnatou dřevinou. Má středně tvrdé a houževnaté dřevo. Z proutí se tradičně vyrábějí košťata. Protože březová kůra nepropouští vodu, potahovali s ní severoameričtí indiáni své kanoe.

Podle Keltů břízy chrání před čarodějnicemi a démony.

Betula pendula ´Fastigiata´ je široce sloupovitý kultivar s pokroucenými větvemi směřujícími ostře vzhůru. Šířka koruny se rovná přibližně jedné čtvrtině její výšky. Listy velmi tmavě zelené zůstávají dlouho na stromě.

Obrázky:

Habitus – foto 5 (podzimní zbarvení)

Habitus – foto 6 (podzimní zbarvení)

Kultivary:

Fastigiata habitus – foto 1

Fastigiata habitus – foto 2 (podzimní zbarvení)

Fastigiata habitus – foto 3 (podzimní zbarvení)

Fastigiata koruna

Fastigiata větve