Pseudotsuga menziesii, douglasii - douglaska Menziesova, tisolistá (Pinaceae

Pseudotsuga menziesii, douglasii - douglaska Menziesova, tisolistá (Pinaceae - borovicovité)

Původ: Západní část Severní Ameriky (až do výšky 3000 m n.m.)

Popis:

1. habitus, velikost, věk, kořenový systém:

Douglaska tisolistá je vždyzelený jehličnatý strom se široce kuželovitou korunou a vodorovně odstávajícími hlavními větvemi. Svojí texturou se podobá smrkům či jedlím, odlišuje se však svou větší bujností, delšími a křehčími větvemi (odskakují při větru) a jemnými, řasnatě splývavými větvičkami. Dosahuje za příznivých podmínek v domovině výšky i přes 100 m a průměru kmene až 5 m, běžná její výška je však kolem 50 m. Její v mládí zelenošedá, hladká borka (s množstvím pryskyřičnatých puchýřků), se ve stáří mění v hluboce brázditou, korkovitou. Svým stářím až 700 let patří mezi dlouhověké dřeviny. Kořenový systém je mohutný, ne však příliš hluboký, riziko vývratů je menší než u smrků.

2. listy, květy, plody:

Ploché, měkké a ohebné, svěže zelené jehlice (1,5-3 cm dlouhé), na rubu se 2 bělavými pruhy průduchů, přisedají na větvičku terčíkem a jsou zpravidla 2-řadě uspořádány. Na rozdíl od většiny smrků a jedlí jsou jemnější, po rozemnutí voní po citrusech. Rozdílné jsou i pupeny, které na rozdíl od zaoblených pupenů smrků a jedlí, jsou nápadně štíhlé, dlouze zašpičatělé (až 1 cm). Květy jednopohlavné, samčí šištice úžlabní, válcovité, samičí na konci krátkých větévek. Převislé a nerozpadavé šišky podlouhle vejčitého tvaru (7-10 cm dlouhé) jsou výrazné svými vyčnívajícími trojcípými podpůrnými šupinami (s nejdelším prostředním lalokem) k šišce přitisklými. Prvním rokem dozrávají, otevírají se a vypadávají z nich semena podobně jako u smrků.

3. nároky, význam, využití:

Má ráda živné, propustné, čerstvě vlhké půdy, nedaří se jí na podmáčených nebo příliš suchých půdách. Sucho však zvládá lépe než jedle a většina smrků. Je to polostinná dřevina, proto ani v přistínění dolní větve na rozdíl od smrků neopadávají.

Obrázky:

Větev s pupeny – foto 1

Větev s pupeny – foto 2